Mučitelovo odpoledne (RO 2001)

Odpoledne s katem. Mučení nikdy nebyl samostatnou funkcí, tuhle činnost vykonával dosud vždycky kat. Skvělý Gheorghe Dinica (ve filmu Frant Tandara) hraje výkonného člena Departamentul Securității Statului (STB), který přišel o práci, kterou měl rád, ve které byl úspěšný (alespoň tak to vidí), a o které by si rád si rád s někým popovídal. Jeho zpověď však není žádoucí, a v podstatě o ní ani nikdo nemá zájem. Podobně jako jinde (u nás?) zaměstnanci (ne představitelé!) někdejší represivní mašinerie úspěšně infiltrovali do nových politických a hospodářských poměrů a jejich krédem nutně je: co bylo před tím, ať vezme potopa (stejně jako to, co bude po nás!). Pintilie nikdy nevypráví své příběhy přímočaře, je tu otec (snad jeho psychika), slepá manželka (snad jedna z jeho obětí), a především syn (snad jeho svědomí), kteří zpovědní interview současně zaplétají a rozplétají. I když Pintiie už nenatočil tak silný film jako je Rekonstrukce, výsledky jeho padesátileté režijní práce ho řadí mezi ty, kdo ve filmové tvorbě nikdy nezaváhali, a nikdy nešli na trh s ošuntělým, nebo naopak nafintěným zbožím.

.......

Adopting an ironic, distanced, at times comic approach to some of the most chilling things ever told on film, veteran Romanian helmer Lucian Pintilie resurrects the horrors of the Ceausescu's Communist regime through the confessions of a former prison torturer. His well-written script remains on the cerebral side, however, and seems more suited for a stage play than a film, despite a clever use of actors who appear in the frame as the torturer's memories. Pintilie, who won the Venice jury award in 1988 for his "Terminus Paradis," failed to pick up much critical support this year, without which the film is likely to have a spotty arthouse future.